main_banner_large.jpg

Popoznaňský maraton

Popoznaňský maraton a Mostně-místní šílenství - část 1
Nějaký čas zase uplynul, našla se volná chvilka, a tak jsem si řekla, že by nebylo na škodu napsat něco zajímavého na web. Léto se pomalu chýlí ke konci a srpen nám přinesl další zajímavou akci, kterou bych vám tu chtěla přiblížit. Ale nepředbíhejme. Všechno pěkně po pořádku.

Všechno to totiž začalo v týdnu Keltské noci. Ti co četli můj článek, jistě vědí, co se dělo a jak to dopadlo. Možná si pamatujete, že v tentýž víkend probíhalo v Polsku Mistrovství České republiky na okruzích, konkrétně v Poznani. A tak se pomalu, ale jistě, dostávám k první části titulku…
Po-Poznaňský maraton aneb jak se to stihlo
Druhý natáčecí tým složený z Jirků Martinců, Péti Smékala a Honzy…. se vydal na polský okruh s cílem ulovit obrázky oněch pekelně rychlých strojů, aby se z nich posléze mohl vytvořit sedmadvaceti minutový pořad, konkrétně ze závodů divize 4 MMČR, sto osmdesáti minutového vytrvalostního závodu a dvou sprintů.

Hoši si sebou domů přivezli opravdu hromadu materiálu. Ani to radši nebudu počítat. V podstatě to byl záznam oněch tří závodů ze čtyř kamer, plus dalších několika on board kamer umístěných ve vybraných závodních vozech. A tato spousta hodin zaznamenaného obrazu čekala na to, až se z ní krůček po krůčku vystříhá cosi. Všichni věděli, co má být výstup…ale jak na to?

Jak Slowprint k práci přišel
Po mém příjezdu z keltského Plumlova, jsem doma odpočívala po náročném víkendu a pečlivě se snažila dohnat spánkový deficit. Jednoho dne mi zazvonil telefon. Kdo tam? Jirka Martinec to byl. Tak jsme cosi probírali a já se nabídla, že pomůžu s prací, která se nám postupně během času kupila na harddiscích a videokazetách. Domnívajíc se, že se vrhnu na Keltskou nebo divadelní Workshop, jsem se vypravila na dalekou cestu do Prahy (Kojetína ;-D). Když jsem oblíbeným poledním spojem dorazila k cíli své cesty, čekalo tam na mě překvapení?, v podobě Pavlíka Hrudy (co by taky dělal doma, že? :-D ).

Tak nějak jsem se zabydlela, dostala do užívání postel a pomalu zjištovala, co se bude tvořit jako první. A protože samozřejmě byla všude spousta práce, ale sestřih z Poznaně měl prioritní klasifikaci, okamžitě jsem se ocitla na seznamu kandidátů střihačů, který celkem obsahoval kandidáta jednoho, a to mě.

Ve víru práce
Ve středu se tak pomalu začal rozbíhat tvůrčí maraton. Nejdřív se musela vymyslet nějaká kostra pořadu, aby vůbec bylo kde začít. Vzali jsme to od sprintu malých (ale rychlých) automobilíčků. Duo JIRKA & Jirka pracovali na příběhu celého dokumentu. JIRKA sepisoval komentář a Jirka mi pomáhal se sestřihem, protože o závodech věděl snad všechno, a dával tak hromadě záběrů ten správný smysl p
odle událostí. Moje střihové tempo bylo občas narušeno dotazem: „Makááte??" Správně tipujete, že ona otázka má místo svého původu v jedné vesnici nedaleko Nezamyslic (nápověda: Hruda to byl). Průběžně jsme se střídali, až jsme z toho úmornou prací vystříhali hrubý sestřih.

Jak Brkoš zvučil
A tak se stalo, že bylo potřeba k tomu vystříhanému skoro pořadu namluvit komentář. Kvůli tomuto jsme v neděli pozvali Jakuba, DJ a komentátora. Všechno se nachystalo a mohlo se začít. A nahrávat bude…………..Moňas. Tak jsem si to nachystala, Jakuba jsem si postavila k mikrofonu. Nadšený z toho zrovna nebyl, měkké křesílko bylo lákavější ;). A mohlo se
začít.

Když byl celý komentář odsnímaný a bezpečně uložený, s Jakubem jsme se rozloučili a vyrazili jsme na véču. Potom bylo potřeba doladit střih, napasovat ho dohromady se zvukem, který nás sem tam trochu pozlobil.

Pondělí, mělo to být v neděli
V pondělí na mě čekal další nelehký úkol. Zvukový mix a barevné korekce.Třeba si někdo řekne, co je na tom tak těžkého. Ale když vám „roztomilá" blondýnka před kamerou s mikrofonem lomcuje jako vichřice se stromem, dá to docela práci, aby to znělo vyrovnaně (a aby to nebylo takový…no víte jaký…;) ). Když byl někdy odpoledne hotový zvukový mix, začínalo mi být nedobře, ale s posledními silami jsem se vrhla na barevné korekce
, páč to za voči rvalo. Tak jsem srovnala ty nejbrutálnější barevné rozdíly, vytvořila intro a outro (možná to bylo už dřív, nepamatuju :-D) a vyrendererováním jsem v pondělí večer ukončila činnost. Pak mě čekalo už jen to příjemnější a méně příjemnější. Postel a zjištění, že i při stálé pokojové teplotě 25 °C se dá chytit chřipka.


Jack Slowprint

11.05.2013 17:12:57
slowprint

Návštěvnost

Foto týdne

Foto týdne

Foto týdne

Wallpaper týdne

Wallpaper týdne

Wallpaper týdne

Saranče

Kamarádské weby

b13[1].jpg
glasses_fb[1].jpg
Aktualizace 9.11. 2015 Jack Slowprint
Optimalizováno pro rozlišení 1600 x 1200
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one